Mimochodem, Zuzka se mnou získala zajímavý podmíněný reflex: vyprávěl jsem jí o jednom známém, který jednou oslovil svou dívku sedící na přední sedačce slovy "Čumáčku, tady je ale krásně - do prdele ty krávo, nevidělas ten šutr!?!". O něco později Zuzka vyjádřila podobnou spokojenost nad okolní scenérií, načež jsme najeli na kámen. Od té doby se při slovech "tady je ale krásně" polekaně rozhlíží, na co že to vlastně jedem. Jo, ale já jsem jí neseřval, neb jsem kormidelník flegmatik... |